Filuwulfs

stopař, klíčník, štítonoš, stratég

Description:

Description:
Dwarven
Ranger 12 – Freebooter, Battle Scout, Trapper
Fighter 2 – Lore Warden, Savage Warrior
Mythic tier II. – Path of Guardian and Champion (next tier 0/2)
Traits: Armor expert, Suspicious

STR 20 (5)
DEX 18 (4)
CON 18 (4)
INT 12 (1)
WIS 15 (2)
CHA 6 (-2)

Rep 22

HP 139+10

Fort +16
Ref +12
Will +7

Mythic Feats – Dual Path
Sudden Block, Sudden Strike // Fast Healing I.
Hard to kill, surge, amazing initiative
Mythic power 7/day
Crusader – Leadership score 18 – Cohort lvl 12, Follower 35/3/1/1

Special: Ministr záznamů v Karlsgardu
kapitán Karlsgardské armády

Bio:

Jsem Filuwulfs, původem z Mindspin Mountains. Nejsem z žádného vznešeného rodu, ale zase jsem toho hodně procestoval, kolem jezera Encarthan, Five King Mountains. Jednu dobu jsem zde sloužil jako zvěd, poté jsem nějakou dobu cestoval jako ochrana karavany, až jsem nakonec skončil v Conquerors bay jako rozvědčík, později seržant malé jednotky, která hlídala lodě před piráty.
Bojuji se dvěmi spíše lehčími zbraněmi, podle potřeby v lehčí nebo těžší zbroji. Díky zkušenostem je mi i jedno, jestli pracuji sám nebo ve skupině. Moc toho nenamluvím, nějak mě to nebaví, jen když to má nějaký smysl. Ale o co míň mluvím, o to víc slyším. A vidím…
Po delší době je čas na změnu a zajímavá služba a peníz u krále rozhodně není k zahození.

Služba princi Dorrelovi je náročná i zábavná, záleží jak, s kým a za kolik. Jakožto předsunutému bojovníkovi jednotky jsem byl donucen přejít plně na těžší zbroj a štít. Ale co. Štítem se dobře lámou žebra a vyráží dech i zuby a snesu nějakou tu ránu navíc. Nakonec jsem si pořídil za kořist fakt dobrou, odolnou a zároveň velmi velmi příjemnou zbroj a ten scimitar z arény ve Xin Shalast mi slouží také dobře.

Na cestě jsem potkal po letech Mariku. Slušelo jí to stále. A ústa má stejně sladká, ale nemusela by mi před tím dát pár facek. že prej jsem zmetek, ale teď jí prý už neuteču. Služba Karlsgardu je sice stejně nebezpečná jako mí bývalí pronásledovatelé, ale aspoň mám zázemí.

Navíc jsem byl za své služby odměněn jmenováním Ministrem záznamů. O tom jsem mi tehdy v rodné pevnosti ani nesnilo, čestná, ale zároveň zodpovědná funkce. Otec by koukal, kdyby žil. A Marika je na ministerstvu jako doma, mezi knihami byla vždycky doma (a já můžu i vypadnout ven, aniž bych se musel vzpovídat, kam jdu, abych se jí postaral o zábavu, tomu se říká win-win :) )

A pak je tu ještě ta vize, co jsem měl v podtemnu, když jsme potkali toho podivného tvora. Střet armád v ledových pláních. V zádech jedné ledová vánice, v zádech druhé teplý vítra a čerstvě rašící tráva mezi mrtvými. Jízda na mamutovi, princ Dorrel dole na svém oři. Armáda orků kam až oko dohlédne na jihovýchodě a v pozadí hory a hlavně obrovská stavba Urgiru/Koldukaru.
Za námi spojené armády Linnormích království a Kellidů. V pravo na západ a jihozápad vidím od vzdálených hor zvířený prach, to by měly pochodovat trpasličí armády Janderhoffu, Five king mountines a možná i další spojenci jako Shoan-ti a další.

Ještě nikdy se trpaslíci nespojili k dobytí ztraceného Koldukaru. Trovagovy smělé plány. Opravdu vyjdou? Mohly by vyjít. Při této myšlence mi vře krev, cítím, jak ze mne padá únava, více toho snesu, rozkazy dávám s větším nadhledem a dokonce inspiruji další lidi a trpaslíky ke službě Linnormímu království. Domov, ze kterého byla moje rodina dávno vyhnána a žila na pomezí s Varisií. Můj domov?

Filuwulfs

Za osudem krále Koldukaru david_kalbac