Za osudem krále Koldukaru

Xin Shalast - Dům božského obžerství
Loot!

peacock.jpg

Po souboji s runami pokreslenými odpadlíky od janderhoffských před chrámem družina pronikla do podzemí chrámu, Domu božského obžerství.

Přivítal je obrovský, barevný páv na velkém podstavci. Ještě než ho ale stihli dobrodruzi obdivovat, tak ze zrcadla v jedné ze vstupních chodeb vyběhl Gregory!

Jaké bylo překvapení všech, když najednou viděli dva Gregory, jak se mlátí hlava nehlava a jeden na druhého křičí, že ten druhý je kopie! Trvalo to pár dost dlouhých (pro Gregoryho) okamžiků, než všichni pohopili, kdo je ten pravý Gregory. Než šla kopie k zemi, stihla originálu pěkně vyprášit kožich… vybušila z něj snad půlku života! Gregory poznal zač je toho loket, hrát si s Gregorym…

lamia_by_seraph777-d764vqi.jpg

Potom už stačilo jenom porazit lamii, paní domu, najít tajné dveře do backstage chrámu a sebrat všechno, co tam bylo. Rangdris si odnesla zajímavou flétnu, kterou sebrala krysařovi z obrazu. Silus sihedronský medailon (Dorrel mu připomněl, že jeho táta si s podobným svého času v Xin-Shalastu užil dost zajímavých momentů). Vtipné bylo, že jak Silus sundal medailon z busty nějaké osoby, ozval se tak silný rámus, že z toho všechny běkně rozbolely uši. Šprýmaři, ti thassiloni. No a pak už zbylo jen vyzvednout 10.000 zlatých ze dvou truhliček v dalších místnostech a vypařit se.

View
Xin Shalast - Hypogeum, Arena
Jak dobrodruzi k magickým zbraním přišli

Session 25.9. a 2.10.

hypogeum2.jpg

Družina:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Gregory of Tusmit
Rangdris
Filuwulfs

Po vyčištění a zajištění Základny se družina na cestě do Hypogea Xin-Shalastu setkala s Firou Elmsran, vedoucí družiny riddleportských agentů. Po jejím varování družina pokračuje do podzemních chodeb, bojuje v aréně a přiblíží se k Domu božského obžerství.

Slovy Filuwulfa:

Xin Shalast – dějství třetí a čtvrté
Ocel, zlato, zpěv
Doprovodili jsme Magnimarské přes portál do jeskyně u Riddleportu a jejich vůdce Cedrik sepsal s Dorellem směnku na 2000 gp. Částka, pro kterou si časem zajet, nebude k zahození.
Rozhodli jsme se trochu vzpamatovat z vysokohoské výpravy, tak jsme si dali na noc šlofíka.
K ránu dalšího dne nás dostihl posel od Trovaga, zpěvanka Randriss. Uvidíme, kolik vydrží, ale je docela výřečná. Ženská no. Ale zpívat umí slušně, to jsme si ověřili při návratu zpátky do Xin Shalast.
Protože hlavní pevnost byla obsazena Janderhoofskými, rozhodli jsme se vyčistit místo pro základnu pro naše invazní jednotky v druhém dobře bránitelném paláci nebo co to vlastně bylo. Po zkušenostech jsem věděl, že tam bydlí jetiové, ale dost jsme jich pobili, tak by jich tam moc nemuselo být. nakonec tam na nás číhali 4 a po zocelení z předchozích bojů a změnou taktiky jsme je rozsekali. V truhle jsme našli pár lektvarů proti vysokohorské horečce, navíc jsme zjistili, že dveře mají kódový zámek, takže jsme prostory rovnou uzamkli, hlavně proti jetiům. – quest done…
Tak a teď ta základna Riddleportských. Od Janderhoofců jsme věděli zhruba místo a nakonec jsem si jej ověřili. V dané lokalitě nás vyhledala Fina Armsarn s doprovodem a sdělili nám, že tu nejsme vítaní a že vůbec, že se jich máme bát. Uvažovali jsem, že bychom je mohli zkusit vyklepat, ale nakonec jsme se rozhodli, že nám za tu námahu nestojí a takhle by po nás nejspíše šli i zbylí agenti. Tak jak tak, věděli jsme, kde jsou a oni nám z té díry neutečou.
Nakonec jsme dorazili do Ohavného domu. Podle historie to prý kdysi bývala univerzita architektury, kde se obři učili stavět jejich budovy. Dnes byla opuštěná až na další skupinku jetiů, které jsme i přes složitý terén zmastili. Za odměnu nám byla mithralové prsní pláty s příslušenstvím a náramenní zlatý šperk s ornamentem hada s rubínovýma očima a handy haversack. Ta zbroj mne vyloženě potěšila, cejtím se v ní tak lehce, nepřekáží jemné manipulaci, můžu zahodit ty dvě, ikdyž jsou dobré a mistrovské kousky.
Následně jsme vyrazili do podzemí, sklepení a starých kostí města, abychom se vyhnuli několika rizikovým místům. I tak to nebyl žádný med, obcházet různé poškozené podlahy, mlátit se s nemrtváky. Musím ale říci, že ta Zuwembie jak byla ošklivá, tak jsem nechápal, jak jí ty shnilé hlasivky můžou tak hezky znít.
zuvembie.jpg
Nevím, mám z té chvíle matný pocit, že jsme ji takhle poslouchali s Gregorym a Dorellem. Nejdřív se nás od toho medového hlasu snažila oddělit nějaká plechová stěna (jak se tam dsotala? Silus???), pak ten zpěv rušilo nějaký hejno netopýrů. Nakonec ale zuwembie přestala zpívat a ještě se po mě ohnala. Což rozezlilo Dorella s Gregorym a ti ji doslova zatloukli do země. Pak čučím, Gregory rozdrápaný obličej, opálenou zbroj…. co se tu vlastně dělo?
Potom jsme potkali, vypadalo to jako děcka, ale byly to nemrtvý potvory. Ta jsme rozsekali vcelku rychle, navíc díky Silusovým dírám po jednom. I tak ta jedna mrcha na mne sáhla, ta druhá zase na Randriss a nemohli jsme hodinu mluvit. Ukradli nám hlas, ale zdechli stejně rychle, aniž by se je dokázali užít, šmejdové, che.
Po cestě jsme našli pár drobností, jako třeba truhlu s několika Riddleportskýma zbrojema, takže budeme moci se po jejich městě pohybovat méně na očích (už dlouho jsem nebyl mezi přístavními krysami a podobnou havětí, hehe).
Nakonec jsme dorazili do barbarské arény, zrovna tam probíhaly zápasy, tak nás pár hned vyzvalo. Dorell zatloukl svého protivníka na dvě rány, Mě to chvilku trvalo, musel jsem použít fintičky s mou milou kukri a ta šavle stojí za to. Nejdéle trvalo rozbít svého protivníka Gregorymu, ale povedlo se. Silus se snažil taky přihlásit, když viděl naše protivníky, ale nikdo se s kouzelníkem s nožem bít nechtěl, tak jejich vůdce, Aoka Rozlévače krve, nazval zbabělcem. Idiot. Idiot. Idiot. Před plnou arénou barbarů… Randriss nakonec ukecala cenu urážky na 400 goldů, ale i tak… Idiot, pfuj.

AOG.jpg

Nakonec jsme vyrazili k chrámu obžérství. Po cestě jsme potkali 3 Janderhoofské runesgardy, kteří se od nich oddělili a šli zde bojovat na vlastní pěst. Silus zase jednoho poslal do díry a kus po kuse jsme je zpacifikovali. Nakonec mi blesklo hlavou, že přece jen tak schopné válečníky by bylo zajímavé nechat naživu a bojovat nám po boku, tak jsem je stabilizoval i přes protesty některých.

Co na to princ a bude se vůbec dát s runesgardy vůbec vyjednávat? Co na nás vlastně čeká v chrámu božského obžérství? A jaká bude diverzní akce v Ridleportu? Mám rád překvapení…

View
Xin-Shalast
Dobití portálu a vstup do Xin Shalastu

Session 4.9. + 10.9.
pzo9006_xin-shalast.jpeg

Halgrim
Družina na audienci u White Estrid oznámila vyhnání Llosie z města. Po splnění úkolu White Estrid uzavírá alianci s Kalsgardem a souhlasí s vysláním sta bojovníků do Trollheimu, místo obvyklých čtyřiceti. Když už se dobrodruzi chystali na odchod z trůnního sálu, dostihl je posel s dopisem od Trovaga:

“Synu, vrať se na poradu do Kalsgardu. Doneslo se mi, že se chystáte do Xin Shalastu. Dobrý nápad, budeš moct konečně pořádně zapracovat na svojí slávě. Těš se na další úkol. Podrobnosti se dovíš přímo ode mně.”

Kalsgard
Na cestu do Kalsgardu se k družině na parník Cirkus přidal velvyslanec Halgrimu. Při příjezdu lodi do přístavu začalo velké přivítání. Jak se později ukázalo, hlavně velvyslance. Trovag navrhl dobrodruhům, ať k němu přijdou druhý den.

Na poradě Trovag pochválil družinu za splnění prvního velkého úkolu, velvyslanec Halgrimu prý vystoupení dobrodruhů v království White Estrid chválil. Ale hlavně, zaúkoloval je na cestu do Xin Shalastu.

“Pamatuju si moc dobře, kolik pokladů sme s kamarády po porážce runelorda Karzouga v Xin-Shalastu nechali. Je tam toho tolik, že to rozhodně nejde odnést ve čtyřech. Vždyť jenom pořádně město lakoty prohledat by trvalo týdny! Teď, když víme o portálu do Xin-Shalastu, město kolonizujeme. S White Estrid sme udělali dohodu – dobijeme Riddleport, opevníme vstup do portálu a uděláme k němu pořádnou cestu. Pak už si s armádou a zbraněmi a zásobami Xin Shalast podrobíme a jeho bohatství použijeme pro svoje účely!”

Vaším úkolem bude:
1) průzkum portálu. Zajímá mě, jak velký je a jak velké jsou chodby k němu. Jestli tam projde dvojstup vojáků a půjde protlačit kanon.
2) zjistit, kde jsou Janderhoffští, Riddleportští a Magnimarští. S kolonií Janderhoffu uzavřete spojenectví. Poté, co s White Estrid obsadíme Riddleport, zajistíme zásobování pro sebe i Janderhoffské. Společnými silami vystrnadíme ostatní kolonisty a rozdělíme si bohatství Xin Shalastu.
3) prozkoumejte lokace, které Vám nakteslím na mapě:
Pevnost Krak Naratha
Velkou halu nedaleko od Krak Narathy
-jedno z těhle dvou míst bude výborná základna pro naší kolonii
Pak je v XS ještě par zajímavých míst, kam byste se měli podívat:
Ohavný dóm – moc pěkná budova to neni, ale aspoň to neminete. Nějaký dobrý harampádí vy tam mohlo zbýt, pár dobrodruhů tam rozcupovali Yeti
Arena Heptaric Locus – tam si možná ještě pujde zabojovat s barbary o jejich skvělé zbraně
Chrám božského obžerství -tady je po sklepích nejvíc pokladů celého XS, rozhodně si tam taky vemte pořádnou nálož
Jotungurg – téhle pevnosti se vyhněte obloukem, pořád tam žijou celé klany obrů! Tohle nechte na profesionály, vyřídíme je během kolonizace!
4) na cestě zpět udělejte průzkum Riddleportu, ať to při jeho dobývání stojí co nejmíň životů a peněz

Pak Trovag promluvil přímo k Dorrelovi:

“Synu, vidím že si se konečně rozhodl pro pořádný povolání! Cavalier, to je mnohem lepší než nějakej hospodskej básničkář a rváč! Daruju ti jménem království pro další službu koně, kterýho máš tak rád. Fury of Kalsgard na tebe čeká připravenej s napulírovanym brněním ve stáji!

Fury_of_Kalsgard.jpg

“Jo a tady máte na cestovní výdaje a případný podplácení 2000 zlatých.”

Potom družina vyrazila na nákup a nalodila se na parník Cirkus, který se mezitím stal lodí Kalsgardského královského námořnictva (výhodou je třeba uhlí ve všech obchodních přístavech na účet krále). Po jedenácti dnech platby Cirkus zakotvil v zátoce u Calphiac Mountains, kde je jeskyně s portálem do Xin Shalastu…

Portál

Po zhruba dvoudenní cestě od kotviště Cirkusu v zátoce došli dobrodruzi ke vstupu do jeskyně, ve které byl objeven portál do Xin Shalastu. U vstupu stojí dva riddleportští strážní s halapartnami. Silus se vydal k nim, ale strážní halapartny skřížili. Domluvit vstup se mu nepodařilo, oba stráže tedy družina pobila.

V jeskyni dobrodruzi potkali evidentně dost rozzuřenou ještěrku (cave lizard). Ta si málem smlsla na Dorrelovi, ale nakonec jí udolal Filuwulfs. Silus ještě v jejím brlohu vyhrabal deset zlatých.

S dalšími čtyřmi strážnými si také dobrodruzi poradili, jenom jednoho nechali utéct portálem do Xin Shalastu a druhého pak bez vybavení do Riddleportu.

Xin Shalast

Portálem nejdřív (skrytý) prolezl Filuwulfs. V obří místnosti nevyděl žádné zjevné nebezpečí, jenom se mu podlomily kolena – evidentně vliv řídkého vzduch ve vysoké nadmořské výšce. Došel k “oknu”, obrovskému výklenku a shlédl před sebou Xin-Shalast. V dáli Zlatou cestu, kolem spoustu obřích budov se stříbrnými nebo růžně barevnými střechami…

Po úvodních obtížích se dobrodruzi zorientovali a vyrazili oklikou k budově, kterou označil Trovag za jednu možnou základnu pro kolonizaci Xin Shalastu. Filuwulfs budovu v rámci průzkumu schovaný obešel, ale další vchod než ten čelní s mírně pootevřenými vraty nenašel. Vevnitř Filuwulfs s Dorrelem viděli tři velké stany z kůže, Filuwulfs pak podle stop poznal, že přítomní jsou…jak jinak… v těchto končinách velmi běžní yeti. Tak se dobrodruzi potich vypařili, že to prej nechaj na Yindy.

Dál vyrazili k pevnosti na jihu. Trefili tam vcelku jednoduše a našli pevnost Krak Naratha, druhý Trovagův tip na základnu. Jak se ukázalo, už jí zabrali janderhoffští trpaslíci. Po seznámení a oťukávání Dorel se Silusem uzavřeli spojenectví s vůdcem janderhoffské kolonie, Nordinem Stonehands. Ustájil Dorrelovi Furyho, nechal dobrodruhy vyspat a nakonec jim druhý den “doporučil” dalšího do party, tieflingku Eziel.

I s Eziel potom, po tipu od Nordina kde najdou magnimarské (v budovách na náměstí) a kde asi bude vstup do doupěte riddleportských agentů, vyrazili dobrodruzi opět na cestu. Jen dorazili na náměstí, zaútočila na ně skupinka tří Yeti, kteří nejspíš zrovna šli dobít a sežrat zbytky magnimarské kolonie. S první vlnou si družina hravě poradila, Eziel dokonce jednoho Yeti na jednu ránu…zakousla. Vypadala u toho hodně bestiálně, přičemž i její původní vzhled oku moc nelahodil. Po přivítání Sadricem Plemntem, vedoucím kolonie, družina přislíbila kolonistům ochranu při evakuaci z Xin Shalastu. Odměna je prý nemine a bude k vyzvednutí v Magnimaru. Než se všichni vydali na cestu, zaútočila druhá vlna Yeti. To už byla větší řežba. Eziel nevydržela chladné objetí Yetiho a po pár minutách vypustila páru. Gregory, hrdinně se deroucí dopředu (a později ocitnuvší se opět v zajetí, jako při plavbě do Halgrimu) také měl namále. Přiběhl ale Sadric a jako správný kněz začal léčit. Boj nakonec dobře dopadl a může se jít dál…

View
Souboj s Llosií

UrgathoaArt.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Ásrik Dóriksgun
Filuwulfs

NPC:
White Estrid, král Halgrimu
Llosia Funlover
Morgan
Egric

Potvory:
Morgan (lvl4 zombie/rogue)

Družina se rozhodla, po dlouhých hádkách a spoustě argumentů, skoncovat s Llosií. Ta ale, spolu s jejím novým poskokem, zezombatělým lapkou Morganem, byla připravená. Když viděla, jak dobrodruzi v doprovodu šéfa Halgrimské stráže Egrica nažhavení vchází do jejího doupěte, schovala se. Za krátkou chvíli začala epická bitva! Llosia málem přišla o život, ale po podařeném útoku se dala v kryptě dohromady, a družinu dorazila.
Málem to dopadlo tak, že si Dorrel bude muset najít nové spolubojovníky. Všichni lehli, on zůstal na Llosii sám. Tváří v tvář mocné knežce Urgathoy se rozhodl neriskovat dál život svůj a svých brachů a přistoupil na Llosiino ultimátum: dej mi svou korunku (Headband of alluring charisma +4) a já Vás nechám žít.
Všichni tedy přežili, Dorrel má místo korunky od svého otce, Trovaga Llosiinu. Tu mu Llosia podala než odešla. Výměna, kus za kus…Také není k zahození, WIS/CHA +2…
Rozhodnutí dále nebojovat přineslo Dorrelovi ještě jednu ztrátu. Odešel od něj Ásrik Dóriksgun, že prý zbabělcovi sloužit nebude.

Recap od Filuwulfa:

Porážka o pověstný chlup v řiti…
Ten princ je fakt blázen, nechal se ukecat jak Asrikem, tak Silusem… Pořád říkám, že do Llosie až vyrabujeme to město… ale oni né né, až nakonec Dorell povolil a že ji jdeme tedy zamordovat… ok…
tak jsme tam vlítli, připraveni jak nejlíp mohli, nějaká ochrana před zlem, Dorell se snaží zpívat o zlatých síních plných medoviny a vilných trpaslic…
Tak kde se schováváš Lucinko?
A pic, kosa se zabodla do Siluse, až z něj krev cáká… ten krok zpátky a šup, mezi ním a pod Lucií ďoura v zemi, jako bychom už pod ní nebyli… Ona uskočí, hbitá jak laňka…
Tak na ní běžíme. Vedle Siluse vyleze zombík, asi ten čorkař Morgan, vypadá dost studeně a sápe se po něm, další díry se kolem Siluse zjevují, než se ho zbaví… útočíme na Lucinku, ona ranám se vyhýbá, ale moje se docela trefují, párkrát jí pročísnu ofinku… magie kolem ní praská, prásk, řinčení naší oceli o její zbroj… Edrik dostane ránu kosou, pak se po něm sápe zombík, nakonec mu rozkřápne lebku a s plnou pusou prý mozky… mezitím Llosia schytává ránu za ránou, udělal jsem jí krásnou jizvu na tom jejím líčku… a najednou… zdrhá… dám ránu do zad… ty mrcho, ty dejcháš? Zdechni… hodí rybku, rychle se zvedne, běží za roh, já za ní… Dorell s Asrikem dorazí pana “bezmozka” a Dorell za mnou ju hledat… ta sviňa se schovala… Silus čaruje, prý tam někde je.. hledáme a hledáme a najednou Asrik u východu: “Leze po žebříku!”. Silus na mě “běž!” a u toho nějaká magická slova a najednou mám vítr v patách… běžím, doslova se vznesu po žebříku, proletím chodbou v horním patře a zablokuji vchod. Asrik dojde za mnou a kryje mi záda… Silus s Dorellem v rojnici…
Věděl jsem, že do mne půjde, ale stejně tu ránu jsem nevykryl… děvko!
Sek, sek, úhyb, úhyb… “Hade!”… Prásk… cítím slabost… odmítám… Silus kouzlí, prostor kolem se modře tetelí.. Dorell doběhne… další sek, úhyb, sek, zásah, stále stojí, nevěřím… a pak mě chytí slabost… v duši křičím “Odmítám!”…

Probudím se… mrkám, Dorell nade mnou… Asrik i Silus se pomalu taky probírají…
Já: “Co, co se stalo?”
Dorell: “Dala mi na vybranou, buď si vyměníme korunky a daruje nám životy nebo nás všechny zabije. Ví už, kde je to, co hledá, tak si najde jiný způsob, jak se tam dostat. A jde od tud, tady jí to už nebaví.”
Asrik: “Takže jsi ji nechal jít?”
Dorell skřípe zuby: “Takže jsme tady měli umřít všichni?”
Asrik: “Jsi srab, takovému princi odmítám sloužit…” Odplivl si a odbelhal se pryč.

Prohledali jsme její skrýš, uřízli hlavu zombákovi, vzali tělo Edrika…
Bílé Estrid jsme přišli předat poselství a tělo jejího poddaného.
Byla mírně rozladěna, ale nakonec stvrdila, že jsme úkol splnili a že se spojenectvím souhlasí a takových jako Edrik je dost. Za hlavu nemrtvého Morgana jsme dostali stovku.

Llosie… to jméno si budu pamatovat… věřím, že se ještě potkáme… jednou někde… a za tu tvou kebulku si vyzvednu pěknou hromadu zlata.

View
Obchod s Llosií

UrgathoaArt.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Ásrik Dóriksgun
Filuwulfs

NPC:
White Estrid, král Halgrimu
Llosia Funlover

Potvory:
1x Griffon

Družina se vydala na lodi Cirkus šaška Jestera na nechvalně známý ostrov Dragon´s Rib. Chaloupku odbra Wultaga našli bez problémů. Ujistil je v tom také Wultagův mazlíček, griffon, který zaútočil na Dorrela a dal mu co proto. Obra družina našla mrtvého. Jak se dobrodruzi později dopídili, byl nejspíš otráven kousnutím Iron Cobry. Kromě sošky z drahého dřeva a pytlíku drahého kamení rovněž účastníci zájezdu našli Wultagův deník, s poznámkou v sylvanu (pro Llosii): “To, co hledáš, najdeš v Hypogeu Xin-Shalastu.” Po cestě zpátky a rozmluvě s hospodským Aronem, se dobrodruzi dohodli s Llosií, že vyrazí do Xin-Shalastu skrze portál. Ten byl nalezen poblíž Riddleportu.

Slovy Siluse Mexe:

Drahý otče,

má diplomatická mise probíhá podle plánu. Budeš jistě příjemě překvapen, až uslyšíš o mých úspěších. Stal jsem se součástí družiny Dorrela Trovagsona a vyrazil s ním na několik výprav. Měl jsi pravdu otče, je to jen spratek, co svým předkům nesahá ani po kolena. Víc než jednou jsem se musel v jeho společnosti stydět. To nechceš otče ani vědět.
Poslední tažení nás zavedlo na dvůr linnormího krále Bílé Estrid. Podmínkou její spolupráce při posílení vojsk na východě bylo, abychom vyřešili sérii vražd ve městě. To se mi velmi rychle podařilo, když jsem odhalil podzemní sídlo dekadentní nekromatky Llosie. Ta se ukázala jako velmi přátelská a pohostinná, i když se jí náš paladin Gregory z Tusmidu pokusil nedopatřením zabít. O to jsem se ale postaral a raději přijal její prosbu o doručení vzácného artefaktu. Ostatní jsou přesvědčeni, že svého slova dodrží a svůj byznys přesune jinam, když jí artefakt doneseme. Má jít o jakousi zlou kovovou lebku. Jistě mě poučíš, o co přesně jde.

Od Llosie jsme dostali instrukce, že informaci o tom, kde artefakt nalezneme, dostaneme z jakéhosi obra v přilehlém ostrově, kam nás dopraví její spolupracovník Jester. Parníkem jsme tedy dopluli na bohem zapomenutý ostrov a velmi rychle našli zmíněného obra. Ne dřív, než na nás zaútočil jeho ne příliš dobře ochočený grifin. S tím jsme se ale lehce vypořádali a jeho tělo schovali, abychom později našli jeho pána mrtvého na podlaze jeho chatrče. Byl nepochybně otráven. Vypadá to, že po artefaktu slídí ještě třetí strana, která zůstává prozatím v pozadí.

Po návratu jsme doručili tuto zprávu Llosii a potažmo Bílé Estrid. Seznámili jsme je s naším plánem. Tedy na oko plnit Llosiin úkol a tak či onak se s ní vypořádat. V tom můžu s Gregorym počítat. Udržení nervů na uzdě není jeho silná stránka, což ho činí lehce předpovídatelným, tak to mám rád. Bílá Estrid nám na základě mého nebývalého šarmu propůjčila velitele své stráže a dokonce uvolnila uhlí na cestu do Xin Shalast, bájného města, kde se má artefakt ukrývat. Jistě tě také potěší zvěsti o zlatem lemovaných ulicích tohoto tajuplného místa. Je jasné, že nejlepší by bylo se s Llosií vypořádat hned a artefakt vyzvednout později. Po pravdě, raději bych nechal artefakt na svém místě, ty nosí jen trable. Poslední slovo ale má bohužel ten hňup Dorrel.

Tihle barbaři nepoznají úctyhodného šlechtice i když stojí před nimi a nevědí, jak se sluší moji práci odměnit. Pokud bys měl nějaké informace, které by mi mohly v tomto pomoci, budou vřele vítány. Budu tě opět informovat, až budu vědět víc. Zatím věř drahý otče, že dělám všechno pro to, abych obnovil slávu a moc našeho ušlechtilého rodu.

Tvůj věrný syn,
Silus Mex

P.S.: Přikládám mapu Halgrimu a pohlednici s Bílou Estrid
Halgrim_1280_800.png
we.jpg

View
Halgrim - hon na smrt

UrgathoaArt.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Gregory of Tusmit
Filuwulfs

NPC:
White Estrid, král Halgrimu
Llosia Funlover
Egric, kapitán domobrany Halgrimu
Desnan, kněz Desny, představený chrámu v Halgrimu

Družina se po sledovačce setkala s Llosií Funlover, kněžkou Urgathoy. Probíhající jednání o ukončení vraždění drobným faux-pas narušil Gregory, nicméně dohoda byla uzavřena. Llosia přestane zabíjet měšťany Halgrimu, pokud jí družina doručí kouzelný předmět. Na doručení mají čtyři týdny.Pokud nedoručí, zabíjení začne znovu. Jaký předmět? To ví Llosiin “kamarád”, obr Wultag, žijící ve své chatrči na hranici borového lesa, na nejsevernějším a nechvalně známém ostrově Dragon´s Rib.

Recap:

Ze zápisků Gregoryho of Tusmit, paladina Pharasmy:

Zlo v Halgrimu odhaleno.

Mé nejhorší obavy se bohužel potvrdily. Kacířka a odpadlice od Víry Llossie začala rozsévat zkázu po Halgrimu a přeměňovat nebohé měšťany v služebníky Velezrádkyně Urgathoy. Již od našeho příjezdu do Halgrimu jsem cítil přítomnost velkého zla na každém kroku a to mne nenechávalo ani na minutu klidným. Co mne pobouřilo ještě víc je totální ignorance a hloupost místních obyvatel, ba dokonce i členů naší družiny. Pokud bych se nedržel svých zásad, nejradši bych je nechal všechny na pospas osudu a Urgathoyi. Nicméně situace je velice vážná a je mým úkolem přesvědčit ostatní, že všechno s čím se doposud setkali, není nic oproti možné invazi zrádců a kacířů. O přítomnosti přisluhovačů Urgathoy jsme se dozvěděli od kněze v chrámu Desny, který poukázal na divné věci, které se odehrávaji v kostnici, místním pohřebišti. Zvyky pohřbívání jsou zde nanejvýš barbarské, kdy při pohřbívání jsou kosti oddělovány od masa a následně (alespoň jak jsem z vyprávění kněze pochopil) jsou kosti hozeny do posvátné místnosti v kostnici. Rozhodli jsme se to místo podrobněji prozkoumat. Při vstupu do chrámu jsme objeveli oltář se svěcenou vodou, blahoslavil jsem Desnu a v oltáři jsem se podle našich zvyků vykoupal a napil se vody. Naneštěstí naše další putování tímto posvátným místem již nebylo tolik příjemné. Při dalším prozkoumávání chrámu jsme objevili vražedný nástroj – kosu a kyselinu, kterou zřejmě ke svým perverzním rituálům používali heretici. Kyselinu jsme samozřejmě zlikvidovali a já si vzal láhev na další výzkum. Nejhorší nás ovšem čekalo v podzemí. Došli jsme k velkým zavřeným dveřím a mé spolubojovníky nenapadlo nic lepšího…než zaklepat. K mému naprostému úžasu nám otevřel dveře inteligentní kostlivec. Něco takového jsem ještě nezažil. Tyto tvorové obvyklé oplývají inteligencí jeskynní houby. Chtěl jsem ho okamžitě zbavit jeho utrpení, nicméně začal mluvit něco o paní a o tom, že nás očekává. Rozhodl jsem se proto počkat na příhodnější moment. Kostlivec nám nabídl jídlo, pití a zbytek družiny se ládoval, jako by se nechumelilo. Chtěl jsem je varovat, že to jídlo je může přeměnit na nemrtvé, avšak stále jsem byl šokován a pochybuji, že by mne poslechli. Uprostřed hostiny došlo konečně k velkému odhalení. Do místnosti vstoupila mdlá sličná postava a představila se jako Llosie a ani se nenamáhala skrývat své kacířství. Došlo k detailnímu popisu jejích ohavných zvěrstv, kterých se dopustila na obyvatelích Halgrimu a vydírala nás tím, že bude pokračovat pokud se neuráčíme s ní spolupracovat. Rozhodl jsem se proto, že toto šílenství jednou provždy ukončím a očistím tuto zem. Zaútočil jsem na zrádkyni, avšak nějakým podivným kouzlem způsobila, že zbytek družiny se dal na útěk a já zůstal stát sám proti ní. Bojoval jsem zuřivě a zasadil jsem jí několik ran, nicméně nakonec mne paralyzovala pradávným kouzlem. Zbytek družiny se uráčil vrátit do boje, ale místo pokračování v boji ten zpropadený Silius začal se zrádkyni vyjednávat. Nebýt paralyzován, upozornil bych ho, že slova zrádců nic nestojí a vyzval bych ho, aby pokračoval v boji. Zrádkyně souhlasila s pokračováním vyjednávání a donutila Siliuse, aby mne svázal. Silius mi nechal povolené provazy na rukou. V cele se mnou byly ještě tři nebožáci. Díky Siliusovi jsem si rozvázal ruce a rozhodl jsem se je osvobodit, aby mi pomohli v boji s kacířstvím. Avšak zase jsem podcenil hloupost místních lidí. Místo koordinované akce, ten hlupák začal křičet jako by ho na jatka brali, když jsem mu vyndal roubík z úst. Ten řev přilákal Odpadlici, která mne důkladně svázala a jednomu z těch ubožáků usekla hlavu. Bohužel Siliusovi nezbylo kvůli mé neopatrností nic jiného, než zaprodat naše duše zlu. Byl jsem velice pobouřen dohodou mezi Siliusem a Zlem a tyto praktiky se mi ze všeho nejvíce hnusí. I přesto, že je Silius rozmazlený šlechtický synáček, uznávám, že se zachoval jak nejlépe mohl s ohledem na dosažení našeho cíle i zachování našich životů. Nyní směřujeme na ostrov Dragon´s Rib, kde se nachází vzácný artefakt , který podle dohody musíme předat zrádcům. Věřím však, že ten artefakt, by nám mohl pomoci a že se vrátíme mnohem silnější, než jsme byli, když jsme vkročili do Halgrimu. Naše druhé setkáni se zrádci již bude vypadat jinak…

View
Cesta do Halgrimu, II. část

sailship_pozad_.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Gregory of Tusmit
Filuwulfs

NPC:
White Estrid, král Halgrimu
Egric, kapitán domobrany Halgrimu
Arnon, hospodský
Daen, ožrala a pobuda
Craig Hack, kapitál Bludného holanďana

Oběti řádění smrtky:
Sam – opuštěný chudák. Dříve pracoval v docích, než ho pro krádeže vyhodili. Jinou obživu už nenašel. Je evidentně podříznutý kosou… (hlava je spíš skoro odseknutá)
Starej Pat – dříve kupec, dnes stařec. Daen se nechal slyšet, že Pat vykříkoval po městě, že si pro něj smrtka taky přijde. Nepletl se… Podle Patovy ženy, nyní čerstvě vdovy, byl za Patem nedávno Desnan, klerik místního chrámu Desny.

Recap:
Filuwulfs:

Tak jsem tam skočil a takovou tečku jsem dlouho nedostal, úplný KO. Naštěstí Dorell tam vlítl za mnou a začal ty zbývající piráty kosit, takže jak jsem se při odpočtu 6 zvedl na nohy, byl jsem schopný ještě střílet a zajmout jejich loď.
Craig se Silusem uhasili během té chvíle požár. Následně se mi podařilo zahákovat longboat k naší plachetnici. Chvíli jsme uvažovali, že si tu loď taky necháme, ale blížící se bouře mě přesvědčila, že větší, rychlejší a koneckonců o lepší je naše původní, tak jsme se v sudech i se zajatkyní přepravili zpátky a longboat jsme nechali na pospas osudu některého z mnoha bohů moře. Podařilo se nám vzkřísit z bezvědomí i pár námořníků, takže jsme to s Graigem nemuseli řídit sami. Navíc bylo i docela trapné zjistit, že jsem u kormidla šikovnější než sám Craig, tak jsem zavelel a vyrazili s větrem v zádech na stíhání druhé lodi. I se dvěma plachtami to šlo perfektně a po čase jsme je dostihli, nasypali do nich pár salv a nakonec vyměnili zajatce i s ukradeným nákladem. Zřejmě jim ty střepy nebyly k ničemu a těch pár prstenů a šperků… Gregory se zmátořil, nakonec poléčil sebe a zraněné diplomaty.
Potom na nás udeřila bouře, tak dlouho jsem se nevyřehtal. Sice to hodně házelo, ale rozhodl jsem se, že jedno KO dneska stačilo, takže jsem loď vyvedl tou bouří bez úhony. A Silus se dal další den do práce, nevím, jak ta magie funguje, ale opravil úplně všechno: rozbité dary, dokonce i potrhané oblečení našeho doprovodu.
Takže jsme nakonec dorazili s “plnou parádou” a bez očekávání do Halgrimu.

Astrid nás přijala docela chladně a po přednesení naší nabídky z ní byla hotová ledová královna. Na druhou stranu ji naše poselství muselo i zaujmout, protože nám dala úkol, díky kterému, pokud ho zvládneme, by nemusela řešit tolik zdroje tady v hlavním městě a mohla by je použít v rámci nabídnuté spolupráce.
V Halgrimu se prej pohybuje smrťák a zabíjí nevinné. Velitel stráží nás dovedl na poslední místo činu. Byl jsem si jist, že tam nic není ani zajímavého ani podezřelého (víc než ta pomalu se nafukující podříznutá mrtvola jakéhosi Sana.
Gregory však přestal být pohodář a začal cosi vykřikovat o velkém zlu, které tu vidí. Ten, kdo to provedl, musí mít zvrhlý smysl pro humor, možná používá magii, ale víc v tom nebude.
Dorazili jsme do hospody, kam dříve nebožtík chodíval, jehož osazenstvo si všimlo podezřelých otevřených dveří Sanova domku a následně i jeho mrtvoly, a našli jsme jednoho pobudu, který věděl další informace. Po těžkém vyjednávání (stálo nás to 100 zlatých na cálování jeho dluhu u hospodského /ukecali to normálně ze 200/) nás vedl k nějakému chlapíkovi, Starý Pat se jmenoval, který tvrdil, že si pro něj smrťák taky přijde. Gregory během tý doby zvládl i naštvat zdejší, jeho metody vyjednávání spíše udělaly větší paniku.
Už jsme byli u jeho baráku, když se zničeho nic otevřely a z domu se ořval vyděšený křik. Takže nakonec přišel.
Měl jsem pocit, že něco vidím, ale byl to asi jen vítr… ikdyž…
U manželky popraveného (nevím jak nazvat, když je někdo podříznut jak podsvinče) jsme se dozvěděli, že dotyčný mluvil jako jedním z posledních s knězem zdejšího chrámu Desny, Desnandem.
Asi ho navštívíme…

View
Cesta do Halgrimu, I. část

sailship_pozad_.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Gregory of Tusmit
Filuwulfs

NPC:
Trovag, král Kalsgardu
Craig Hack, kapitál Bludného holanďana

Potvory:
1x Longboat Captain
13 x Ulfen Raider

Recap:
Filuwulfs

Poté, co jsme se v Kalsgardu vyspali a odpočinuli, si nás král Trovag svolal na další úkol.
Nejdřív nám dal lekci ze zeměpisu, historie a politiky, abychom měli přehled o jeho velkých plánech. Plány to jsou veliké, ale pokud by mu vyšly, věřím, že každý, kdo mu pomůže, se stane bohatou osobou.
Tak jak tak, nová mise není nic menšího než domluvit spojenectví s vládkyní Iron Board Islands, se samotnou Bílou Astrid.
Na místo určení nás má dopravit loď Bludný Holanďan s kapitánem Craigem Hackem.
Loď mimo nás má převést i dary od krále a diplomatickou delegaci. Trošku jsem se podivil, že mimo naši skupinku a 6 pomalu zelených gardistů loď s takovým obsazením nemá lepší ochranu. Král ale rozkázal… i tak mi bylo jasné, že to bude o kejhák.
A moje obavy se potvrdily už, když jsme vyrazili z přístavu. Silus začal rozlívat Throat Fire, kapitán si hned na 4 hodiny schrupnul (spolu s Gregorym), aby si poté dal repete. Naštěstí jsem tu byl já, zkušený námořník, takže jsem kápa v jeho nekompetenci zastoupil. Silus ještě cosi kecal o tom, že chce tu loď řídit sám, naštěstí mu námořníci nevěřili.
Ale pálenku si pak večer dali, takže ráno byla loď pěkně zaneřáděná, Gregory s Dorrelem si ještě v tom ráno vymáchali zadky (neumí totiž chodit rovně a, že jsou na lodi, je výmluva). I tak jsem tušil, že to bude průšvih. Aby ne, vylezu na stěžeň, rozhlédnu se a hned vidím dlouhou nájezdnickou loď v kolizním kurzu. A pak druhá. Moje volba byla jasná, střílet a odehnat je, Gregory se mnou souhlasil, ale ten hňup Silus ukecal Dorrela, že je přemůžeme a vybereme je. Cvok, 26 zkušenějších raubířů…
No co, Dorrel si dal povzbuzující řeč a začali jsme pálit z děl, ale až když byli u nás a ani tak jsme se nedokázali trefit. Teda až na jednu skupinu, ta trefila dokonce kapitánku jedné z lodí. Ta rána jí rozhodila, že se do boje ani nezapojila. To však na nás vletěly obě posádky a začala mela. Naši rádoby vojáčci padali jak mouchy, Gregory a já jsme nájezdníky zase taky začali slušně řezat. Silus se už ukázal co k čemu a přestože pořád u toho něco žvanil a snažil se nájezdníky povídat, dokázal je u toho pálit žárem z jeho rukou. To však bylo jasné, že linii neudržíme a začali jsme stahovat do kajuty.
Pár jsme jich poslali za Farasnou, sami však jsme schytali dost ran. Bohužel Gregory se k nám nemohl dostat a vím, že skočil na druhou loď, aby se dostal z obklíčení, a nějakou dobu tam musel ještě bojovat podle zvuků boje.
Trochu jsme ošetřili rány, já s Dorrelem sejmul další malými výpady a pak Silus zahájil velký výpad dalším ohněm. To však jsme už měli vyrabováno podpalubí (viděli jsme, jak odnášeli dary pro Astrid) a podpálili nám plachtu, shodili polovinu děl (4 z 8), takže tak jako tak ustupovali. Na první loď naskákali 3 nájezdníci, na druhou devět s jejím kapitánem. Ta druhá i s Gregorym se odrazila od naší lodi a první se cuká a vypadá to, že ji bude velmi rychle následovat.
Co ale udělám já?
Jak je na tom Gregory?
Je delegace v podpalubí v pořádku? (obraní, ale živí?)
A co na to ta zpropadená Silusova mula?

View
Prolog

throne_room.jpg

Postavy:
Dorrel Trovagson
Silus Mex
Ásrik Dóriksgun
Gregory of Tusmit
Filuwulfs

NPC:
Trovag, král Kalsgardu
Terni Rindleshinn, starosta Ice Ferry

Potvory:
3x Berserker Cannibal
1x Dire wolf
2x Timber wolf

Notable loot: demižon Throatburn whisky

Recap:
Dorrel Trovagson

Náš příběh začíná daleko na severu.
Král Trovag se rozhodl poslat svého bouřlivého syna Dorrela Trovagsona do světa, a protože nechtěl, aby se ve světě naučil jen samé nezbednosti, rozhodl se sestavit doprovodnou skupinku, od které by se měl asi něco naučit (Hmm, to se ještě ukáže).
Na hrad KALSGARD dorazili všichni v pravé poledne, které král oslovil. Dosti překvapující, na místní poměry vzhledem k mrazivému počasí, které dokáže protáhnout a zkomplikovat cestu po těchto nehostinných končinách. Na audienci v rozsáhlé síni postupně předstoupily před krále a jeho syna aby se představily:

Silus Max z Taldoru – vznešený šlechtic s hodně dlouhým rodným listem a zároveň mág (P.A. : na první titul si náležitě potrpí)
Gregory of Tusmit – nechť si hráč doplní sám
Filu Wulfs – nechť si hráč doplní sám
Asrik Doriksgun – nechť si hráč doplní sám

Po formálním seznámení ,jakožto čerstvě vzniklou skupinu dobrodruhů poslal král Trovag za prvním úkolem. Měli jsme vyřešit trable v ICEFERRY. Tak jsme se vydali na cestu, není to daleko a tak jsme dupali po svých, koně až prej příště, heh.
Po příjezdu do ICEFERRY, navrhl Princ seznamovací večírek v místní krčmě, která je vyhlášená široko daleko pro svou nezaměnitelnou a velice silnou pálenku, zvanou „Throat Fire“ a opravdu dostojí svému jménu. Po pár sklenkách postupně odpadají pod stůl všichni, teda až na šlechtice Silase, který s ostatními odmítá pít nehorázně silnou kořalku a abstinuje. Princ a ostatní si rychle ustlali pod stolem( po dvou sklenkách), jako poslední odpadl Gregory i s barmanem s kterým si padli do oka. Neoficiální seznamování proběhlo velmi vřele a i zde platilo pravidlo „jak si kdo spadne, tak si i ustele“. Po pár hodinkách se družina probírá, až na hlídače Silase, který se vypalováku ani nedotkl a hned směřují svoje kroky za starostou vesničky ICEFERRY. Najdou ho poměrně krátce a zjišťují co se děje. Z nedaleké lovecké osady SKANKHOLE měli včera dorazit lovci s kožešinami a zatím se nekázali. Už je poměrně tma a ta je v těchto končinách zrádná, tak se všichni ubytují a řádně pohostí v chalupě pro urozené hosty. Cesta se odkládá na ráno.
K ránu na doporučení starosty Ternyho dokoupili vybavení do krutých mrazů a vyrazili. Silas se ukázal jako velmi praktický společník prince, když se po ránu ukázal s dvojicí psích střežení. Cesta utíkala pomalu a zanedlouho naše hrdiny dostihl mohutný sněžný orkán. Naštěstí vybaveni a s včasným zjištěním blížíce se hrozby se pustily do hloubení ukrytu ve sněhu. Stihli to jen tak tak a přečkali bouři skryti před plískanicí tam venku.
Vichřice se přehnala rychleji, než přišla a tak se družina vydala dál. Cestou před SKANKHOLE narazili hrdinové na loďku u břehu, která spíše připomínala vrak než něco co má plavce udržet nad vodou a po bližším prozkoumání zjistili, že se s velkou pravděpodobností jedná o plavidlo barbarů z ostrova CALVA, kteří mají oblibu v lidožraní a že na lodi nejspíše připlula tří až 4člená posádka. V okolí nic, tak honem do SKANKHOLE. Zajímalo by mne, zda se ta osada jmenuje podle zvířat, která se tam loví. Pokud ano, najdeme ji snadno (po čuchu).
V lovecké osadě bylo pozdvižení. Nesrozumitelný řev, nějaké to tělo a tři barbaři z CALVI mláticí do chatrčí, snažíc se je otevřít jak konzervy pro svou skrytou dobrotu uvnitř. Frontální útok, omámení jednoho a Rozsekání dvou z nich nemělo vliv na mluvnost omámeného kouzlem (toho třetího co nezasahoval do boje). Během boje si Princ Dorrel našel i čas na vystřihnutí piruetky, na jednom ze skolených barbarů, ale nečekal, že v barbarovy (člověk) může být tolik krve a svůj mistrovský kousek nedokončil. Poslední barbar nespolupracoval a tak byl vyslán stejným směrem jako jeho kumpáni. Lovci nereagovali na vyzvání družiny a dokonce i vystřelili po jednom z nich, a až na princův pokyn sklonili zbraně a vyšli. Dva ze lovců Tom & Pat vysvětlili, že při ceste do ICEFERRY zahlédli barbari a tak se stáhli do svých chýší. Jeden z nich to nestihl a tak skončil jako oběť nebo oběd, nechť si čtenář vybere.
Po ošetření zranění se všichni včetně lovců s kožešinami vydali na zpáteční cestu do vesničky s vyhlášenou kořalkou. Cesta bohužel nebyla tak klidná, jak všichni čekali. Cestou narazily na otravné vlky co se schovávali v té samé skrýši, která uchránila naše hrdiny před vichřicí. Nejdříve se dobrodruzi pokusili ty krvelačné bestie obejít, ale vlci s vidinou plného žaludku měli jiný názor a vydali se jim po stopách. Ač to byla malá smečka vlků, jen tři vyzáblé chlupaté kostry, přesto se odhodlali napadnout skupinu bojovníku. Hlad je mrcha a to pěkně zrádná. Po pár minutách se jejich kožichy nadýmali pod poryvem větru a ne pod vytouženou porcí masa. Měli smůlu, když špatně odhadli bojovníky jako rychlé občerstvení (P.A: Fast Food).
Cesta pak už pokračovala poklidně a všichni společně dorazili do SKANKHOLE. Starosta byl rád že nepřišel o svoji dodávku kožešin + tři nové vlčí kožky a obdaroval bojovníky slušným demižónem a nemusíte ani hádat co v něm bylo. Je to přeci jasné, né? Hrdinové pak pokračovali na hrad za králem do KALSGARDU a to je už tzv. pokračování příště.
(P.A. – Poznámka Autora)

View

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.